Veronika

     Je večer jako každý jiný, dopíjím čaj a pomalu se chystám ke spánku. Spokojeně ležím a propadám se do říše snů. Spím několik hodin, když se najednou v mé bezprostřední blízkosti protrhne závoj noci. Slyším rány, rány jako kdyby někdo pěstmi mlátil vší silou o jídelní stůl. Ohlušující. Děsivé. Bouchání se zintenzivňuje a přibližuje se ke mně. Přes stoupající paniku se snažím zjistit co se děje. Pokouším se vstát z postele, ale jsem naprosto paralyzovaná. Vidím kolem sebe stíny a těžko se mi dýchá. Spolu s obrovským strachem mě pomalu, ale jistě, pohlcuje temnota. Nepřestávám bojovat a úzkostně se snažím pohnout malíčkem na své levé ruce. Marně. Nemůžu se ani hnout. STRACH!

   Nejsem si jistá, jestli to trvalo minuty nebo hodiny, ale když tento stav pomalinku odezněl, sebrala jsem poslední zbytek sil a co nejrychleji se dostala k vypínači. Nikde nic. Klid a ticho. Byla to noční můra? Skutečnost? Co se to se mnou dělo? Už nikdy nezvládnu nerušeně spát sama ve tmě.

   Spánkové paralýzy mě doprovázely až do nedávna. Svůj boj prozatím považuji za vyhraný. Jen se obávám, že ještě není všemu konec.

      Jmenuji se Veronika a ve svém volném čase se zabývám foto-modelingem. Snímky, které společně s fotografy vytvářím, jsou specifické. Rezonují se silnou, nezávislou a emancipovanou ženou, kterou jsem se stala. Svou tvorbou zároveň uskutečňuji sny malé holčičky, skryté někde hluboko ve mně. Poznala jsem široké spektrum zajímavých a kreativních lidí v ČR i mimo republiku. Jsem na sebe hrdá a nikdy dřív jsem se necítila být víc ženou tak jako dnes.