Stázka

     Jsem …zbytečná… nemám tu být…

     Třeba byl můj osud v dětství zemřít …

     Ve škole nikomu chybět nebudu…přátele si najdou jiné přátele… v práci jsem pouhá položka. Nahraditelná.

     Vzhledem k traumatu v raném dětství, kdy mě oživovala vlastní maminka, přestal můj mozek vytvářet "ty správné" hormony a musím je dodávat uměle. Bylo těžké si přiznat, že jsem nemocná. Měla jsem co dělat sama se sebou. To ovšem neznamená, že jsem nevnímala pohledy a řeči okolí. A ty mě dostávaly ještě hlouběji.

…je divná

…bere léky na hlavu

…je blázen

Kdo by neměl rád veselé lidi. Usměvaví, šťastní lidé jsou oblíbení.

Cizí problémy nikoho nezajímají. Nikdo nechce poslouchat věčné stěžování.

     A tak jsem se snažila. Snažila jsem se hodně. Naučila se přetvařovat. Dokud jsem se nesmířila sama se sebou a s tím, že není proč se stydět a bát se.

     Alergici, kardiaci, lidé s nefunkční slinivkou…jsou nemocní? Berou léky? Ano a je to normální. Deprese je také nemoc. Člověk není blázen, není prašivý. Třeba se někdy ty moje hormony nastartují. Třeba taky ne. Někteří lidé si projdou jen určitou fází a pak se z toho dostanou. Jiní berou medikamenty celý život. Dle mého je nejdůležitější léčba a nulová předpojatost širší veřejnosti. Na cukrovkáře se také nekouká přes prsty…

      Jsem hrdá maminka, milovnice zvířat, květin a výtvarného umění, která by dala život za své milované. Mám technické i humanitní vzdělání. Když byl čas, bavilo mě viset hlavou dolu na pole dance a aerial hoop, řádila jsem na rockových a metalových koncertech až do brzkého rána (protože slušní lidé chodí domu za světla). Dnes jsou tyto činnosti odstavené do pozadí a věnuji se hlavně své holčičce.