Radka

Složitá, to je první co si k sobě vybavím. Vyjít se mnou je komplikovaná a obtížné. Není to jednoduché. Nic není jednoduché. Věci, co za to stojí, nikdy nejsou jednoduché. Jenže za co stojí? A za co stojím já? Jsem rozbitá, polámaná. Uvnitř mě je něco špatně. Asi mi to patří, asi si zasloužím vše co se mi děje.

Ne žádná katastrofa nic hrozného, teda asi, ve srovnání s jinými nejde vlastně o nic. Jenže to nic je hodněkrát. Pořád, setrvalý stav. Prostě shit happens.

"Nerochni se v tom, neřeš to, přenes se. Zvládni to. Stůj, vydrž!" A já stojím a držím, protože taková jsem, protože je to to jediné co umím. Vydržet, přejít to. Zatnout zuby, bojovat.

A tak bojuji, sama se sebou, za nic, za sebe. Celý život a s pochybností jestli to má cenu. Jestli vážně má cenu se snažit, pro mě? Proč by mělo, nestojí to za to, nikdy nikomu.

Jen divná, polámaná něco se stalo, něco bylo špatně. Celou dobu je něco špatně. Myslím jinak, vnímam jinak, ne jinak - špatně.

"Jestli k něčemu chceš být musíš se změnit, musíš být lepší, ne náladová, nesmíš být negativní." Otravná. Má povaha lidem leze na nervy. Vše to co nosím, jak se chovám, ten temný humor.

Uvnitř mé hlavy jsou démoni a jáma a písek a ten písek se sype, nenápadně ale setrvale a zasypává tu jámu, ve které stojím. Nebolí to ani si toho nevšimnu, ale postupně mě znehybňuje, tíží. Někdy se písek na chvíli sypat přestane a objeví se světlo, naděje. Pak se to zase vše pos…kazí a je to jako když se utrhne břeh.

Váha mi vezme dech, ale pořád stojím a pořád bojuji. To umím. A slyším každé to slovo, vnímám každou svou chybu a to tvoří ta zrníčka, co se na mě sypou. Problém je, že ten kdo to opakuje, jsem já, nějaká část mě.

Deprese. Drží se, vrací mi vše špatné připomíná co vše jsem udělala špatně. Ukazuje co vše nejsem a mohla jsem být, kdybych nebyla k ničemu.

Bojuji každý den, uvnitř jen chaos a DEPRESE.

Ale ať už vznikla z tisíce maličkostí, nebo jí probudilo něco většího, udělala ze mě to, čím jsem. Není to moc, ale pro začátek to stačí. Pro začátek stačí, že chápu, že prohra přijde jedině tehdy, když to vzdám. A někdy mám sto chutí se vzdát. Ale neudělám to, jsem bojovník. I když to lidé kolem třeba nevidí nebo si to nemyslí. Je to fuk nevzdám to, neprohraji ať je kolem jakákoliv temnota.

Někdo stále vidí světlo v mé temnotě a pro těch pár se vyplatí ho v sobě hledat a bojovat. I kdyby to měla být jen kočka

Jsem Radka, dělám toho hodně. Pracuji, sportuji, kreslím, hraji na klávesy. Jsem pořád v pohybu a pořád se něco učím. Hledám a objevuji. Mám kolem sebe lidi, na které se můžu spolehnout. Kteří mě berou takovou, jaká jsem. Svobodnou, přidrzlou, bojovnou a nezávislou. Bez nich by to šlo daleko hůř.