Peťula

      Slova bolí. Ať už od druhých, nebo ty v mé hlavě. Bolí tak moc, že nahlas i v duchu křičím, třesu se, tělo mám v křeči. A jsem sama, sama na celém světě, jen ve mně hoří bolest a všechno postrádá smysl, dokonce i naděje.. Nemůžu myslet a chci, aby to skončilo. Jakkoliv.

Vždy jsem byla jiná, odlišná od ostatních, ale až do svých 24 let jsem to tak nějak ustála. Myslela jsem, že jsem prostě od malička přecitlivělá a že stále hledám svou identitu a místo na světě. Na konci studia jsem se sesypala vyčerpáním, přišly těžké deprese, úzkosti, panické ataky, fobie. Za pár měsíců se rozjela horská dráha extrémních emocí, pseudohalucinací, prázdnoty. Psychiatrička mi sdělila, že mám hraniční poruchu osobnosti. Léky zmírňovaly deprese, ale na roztříštěnou osobnost prášky nejsou, klasické terapie nefungovaly. Díky internetu jsem se nakonec k té správné dostala. Relapsy sice jsou na denním pořádku, ale už je dokážu ustát a přežít.

Jsem Peťula. Jsem obklopená přírodou a zvířaty, protože s nimi můžu být jen TADY a TEĎ. Jsem silná, jsem bojovník, jsem advokátem těch, kteří nemohou mluvit, nebo ztratili naději. Jako profesionální peer konzultant a lektor jsem našla práci, poslání, které má smysl a díky kterému můžu něco změnit k lepšímu. Baví mě učit se nové věci, řemesla, jazyky, vědecké poznatky. A pečovat o mé adoptované zvířecí přátele..