Iris

      Zažila jsem spoustu závislostí, ale s touhle bylo jednoznačně nejtěžší skončit… a pořád někde vzadu v mé hlavě je ten hlásek a šeptá…

      Od dětství jsem trpěla úzkostnými stavy, které v dospělosti vyústily v panické záchvaty. Jsem hypersenzitivní a vnímám bolest i radost snad celého světa. Byla jsem závislá na cigaretách, alkoholu a drogách… ale bulimie je jiná… za zavřenými dveřmi… nemění vám osobnost… nevyčleňuje vás ze společnosti...nikdo o ní nemusí vědět… jak snadné je jí podlehnout...

Nepřibrala jsi nějak?

Ty vole, ty máš ale prdel!

Panečku, ty jsi holka "krev a mlíko"!

Co to tady máš za špeky? Nedělá se ti trochu druhá bradička?

Jsi nějaká oplácaná…, no tak hlavně, že jsi zdravá.

Už se na tebe ani nemůžu dívat.

Takhle macatou holku jsem ještě neměl.

Je mi z tebe zle….

      A už se pozorujete, vidíte se jinýma očima… no jo, tady mi narostl špek, fuj, to si snad ani nemůžu sednout… ježiš, já z profilu už nemám žádnou bradu...

      Mamka má 50 kilo, já 80… dědí po mě oblečení... nemělo by to být obráceně?

      Spolužačka vypadá jak somálské dítě, mačká si bříško a ukazuje nám ten hrozný špek… já tam stojím, vypadám, že bych ji mohla spolknout a přemýšlím, co je se mnou špatně.

      Už ani pořádně nejím, na snídaně není čas, peníze na obědy jsou mým kapesným a tak jím tajně v noci, aby naši nezjistili, že peníze na obědy utrácím, když jdu s kamarády.

      Když sním něco navíc přes den, tak jdu zvracet, přece nemůžu ještě přibrat..

      Netrvá to dlouho, situace doma mě donutí podruhé odejít z domova… tentokrát nadobro… dva roky na ulici… kila šla dolů…

    Zpátky do života podle pravidel společnosti… to není možný 2 kila za týden? Proč já? Cvičím jako blázen, někdy i několik hodin denně. Když vynechám, kila jdou nahoru. Když dřu každý den, jsem unavená. Jím jen hrstku rýže, zeleninu a zakápnu oliváčem. Když si dopřeju víc, kila jdou nahoru… co teď? Ne… ne... už nechci... nechci být zase tlustá…

      Miluju sýr, dám si kousek sýra… cože? Já zase přibrala? Nedá se nic dělat.. musí to ven… a už je to tu zase.. už to ale umím tak, aby mě nikdo neviděl. Když už, tak už... udělám si hostinu a rychle všechno sním, abych to nestihla moc natrávit... tak hodně napít... nejlíp mlíko, to má dobrou chuť a pěkně se to naředí a rychle, rychle všechno zase ven… ani to není tak hrozný… dávicí reflex už mám pěkně nastartovaný a v podstatě to jde samo… drobátko si v sobě nechám, abych zase neměla hlad a nemusela něco sníst….

      Dostala jsem se z kolotoče bulimie až díky těhotenství a strachu o miminko. V těhotenství jsem normálně jedla a přibrala 36 kilo. Zase šíleně dřu, když malá spí, ale nezvracím, jím malinké porce. Kila jdou trochu dolu, ale jsem hrozně unavená. Malá roste a já mám na sebe čím dál tím míň času. Držím šílené diety, váha lítá nahoru a dolů. Pořád dokola. Čekám další dítě… po porodu mám nahoře pořád těch 36 kilo. Kolikrát mě napadá, že si zase pomůžu, že to bude jednodušší, ale už to nechci… naleptané zuby… krevní sraženiny kolem očí.. zničený žaludek...

      Nejvíc mě drží moje děti. Nechci, aby mě slyšely zvracet. Chci jim být příkladem.

….

Jsem Iris… to jsem já… jsem jaká jsem…

někdy mám pocit, že žiju tak dlouho a při tom tak krátce… kolik jsem toho viděla a zažila někdo nezažije za celý život…

Když se kouknu zpět a uvědomím si to, chtěla bych každou tu moji část vzít, obejmout ji a říct: všechno bude dobrý… utváříš se … všechno tohle bude jednou tvojí součástí..

Jsem silná… vidím a cítím věci, které většina lidí nevnímá nebo přehlíží… miluju život… miluju všechno kolem sebe… všichni jsme toho součástí…

Žiju si v malém bytě se svou milovanou rodinou, zvířaty a moji malou džunglí… miluju les… miluju přírodu… miluji svoji práci maséra a pomoc lidem… miluju volně dýchat a užívat si to, že jsem…

Relaxuju u háčkování mandal a korálkových dutinek… sleduji každý nový lístek mých rostlinek a raduji se z něj.. to jsou snad mé poslední závislosti…

Chceš se na něco zeptat? Ať už je to bulimie, drogy či cokoli jiného. Jsem tu. Iris.iris@centrum.cz